Delší kontextové okno ještě není paměť agenta.
Praktičtější architektura odděluje tři věci: trvalý stav, vrstvu pro vyhledání a sladění informací a aktivní kontext pro právě řešený úkol. Před dalším krokem si agent načte jen relevantní stav. Po dokončení změny zapíše zpět.
Pro malý tým je tenhle rozdíl zásadní. Když spoléháš jen na dlouhý prompt nebo historii chatu, důležité informace se časem ztratí v šumu. Když máš stav a zápis změn explicitní, můžeš lépe dohledat, co agent věděl, odkud to vzal a co upravil.
Kontext je pracovní stůl. Paměť je systém, který ví, co na něj položit a co po práci uklidit.
