Vyfotit oblečení, připravit nabídku a vyjednávat o prodeji jsou jednotlivě malé kroky. Hodnotu ale vytváří jejich spojení do jednoho dokončeného úkolu.
Přesně tady se láme rozdíl mezi pomocníkem a agentem: nevrátí jen podklad, ale posouvá práci od vstupu k výsledku.
Pro vlastní automatizaci hledej proces s jasným začátkem, koncem a hranicí odpovědnosti.
Automatizuj uzavřený výsledek, ne náhodnou sbírku dílčích kliknutí.
Cesta k více agentům vede přes pochopení základní smyčky, regulace chování a předávání práce.
Když tyhle části přeskočíš, nepřidáváš kapacitu. Jen násobíš počet míst, kde se systém může rozpadnout.
Více agentů dává smysl až ve chvíli, kdy umíš popsat roli každého z nich a pravidlo, podle kterého spolupracují.
Nejdřív stabilizuj jednu smyčku. Orchestraci přidej až na ověřený základ.
Praktický agent stojí i na okolní vrstvě: dílčích agentech, trvalém kontextu, spouštěcích pravidlech a rozšířeních.
Právě tahle výbava rozhoduje, jestli dokážeš systém upravovat a udržovat, nebo máš jen působivou jednorázovou ukázku.
Při návrhu proto neřeš jen kvalitu odpovědi. Sleduj také, kde agent drží kontext a jak se napojuje na další kroky.
Model je motor. Pro dlouhodobou práci potřebuješ i zbytek stroje.
Dobrá agentní služba nezačíná univerzálním asistentem. Začíná jedním ohraničeným pracovním postupem, jehož výsledek umíš jasně popsat.
Orchestraci přidávej až tam, kde proces opravdu potřebuje úsudek nebo předání mezi rolemi. Jinak jen navyšuješ složitost.
Klient nekupuje počet agentů. Kupuje spolehlivě dokončenou část provozu.
Začni jedním výsledkem, jedním vlastníkem a jasnou definicí hotovo.
Cloudový agent může mít lepší přístup k aplikacím, zatímco vlastní agent drží paměť a zvládá levnější práci na pozadí.
Smysl více agentů není v jejich počtu. Vzniká ve chvíli, kdy každý dostane úkol odpovídající prostředí, ve kterém je nejsilnější.
Místo jednoho univerzálního pomocníka navrhni jasné předání práce mezi dvěma specializovanými rolemi.
Rozděluj práci podle přístupu, paměti a nákladů — ne podle efektního názvu agenta.
Když má agent oddělené vzdálené prostředí pro práci s nástroji, nemusí být připoutaný k tvému počítači.
Pro praxi je důležitá hlavně izolace a přenositelnost. Úkol může běžet mimo lokální stroj, aniž bys kvůli tomu obětoval vlastní pracovní prostředí.
Autonomie nezačíná u delšího zadání. Začíná u bezpečného místa, kde může agent práci skutečně vykonat.
Nejdřív agentovi vymez pracovní prostředí. Teprve potom mu přidávej další nástroje.
