Sdílený stav může být pro tým agentů důležitější než dlouhá paměť každého z nich.
Výzkum MIT ukázal roje agentů, které si vytvářely specializované role a koordinovaly se při změnách prostředí. Trvalou paměť jim poskytoval společný stav okolního světa.
Pro praxi z toho plyne užitečný posun: agent nemusí nést všechnu historii uvnitř sebe. Část paměti může žít ve sdíleném pracovním stavu, který vidí celý tým.
Při návrhu více agentů proto řeš, kde leží společná pravda o úkolu. Bez ní si každý agent skládá vlastní verzi reality.
Nejdřív navrhni sdílený stav práce. Individuální paměť agentů ho nenahradí.

